Jdi na obsah Jdi na menu
 


Camargský kůň

Zajímavý bílý kůň z delty Rhôny je nejvýraznějším představitelem volně žijících koní, kteří nejsou skutečnými divokými koňmi, ale ani vyšlechtěným plemenem. Tito koně nepochybně pocházejí z předků, kteří byli domácími koňmi. Avšak život ve volné přírodě a bezprostřední působení tvrdých podn´mínek natolik ovlivnily jejich vzhled a povahu, že se už nepodobají svým zdomácnělým předkům a v mnohém se vrátili ke způsobu života divokých koní. ˇ6ivot ve stálém nebezpečí a často i v nepřízni podnebí jim dodal mimořádné vlastnosti, které člověk velmi oceňuje. O stádech koní žijících v oblasti Camargue na západ od ústí Rhôny na jihu Francie máme zprávy už od starověku. Základem stáda byli nepochybně koně místního původu, chovaní Kelty. Brzy se k nim přiřadili uprchlíci z římských táborů ve válce galské a z kupeckých karavan. Po pádu říše římské a po arabské invazi se uplatnili koně berberského původu a v následujících staletích nejrůznější další prvky. To všechno se však rozplynulo v úžasně vyváženém a krutými podmínkami prověřeném celku. V r. 1928 byla pro tyto koně vyhlášena rezervace o rozloze 150 km čterečních. V deltě Rhôny se koně chovají polodivoce ve stádech o 40 až 50 zvířatech, zvaných manadas. Přírůstky se každoročně označují výžehem.

Camargský kůň má "barvu mořské pěny", je to bělouš s jemnou srstí a bohatou hřívou i ohonem. Je 135 až 145 cm vysoký s dost hrubým profilem, občas se objevuje i mírný klabonos. Hlava je dosti dlouhá a pěkná, dojem kazí velmi silné žuchvy. Oči jsou velké a výrazné, krátké uši velmi pohyblivé. Krátký krk nasedá na strmé plece, kohoutek je plochý, hrudník velmi hluboký, hřbet a bedra jsou nápadně silná. Záď je svalnatá a silná, ocas nízko nasazený, kopyta jsou široká, přizpůsobena pohybu v bažinatém terénu; zpravidla se nekovou. Kůň má vrozené vlohy k práci s býky, kteří se chovají k zápasům. Dnes slouží i k rekreační jízdě turistů.


Clevelandský hnědák

Na rozdíl od mnoha amerických měst stejného jména, která na mapě snadno najdeme, malé anglické hrabství Cleveland (střediskem je Midlesbrough) se krčí mezi Severním Yorkshirem a Durhamem. Tam a na severoyorkshirské pahorkatině, příznačně nazývané moors (blata), se ve středověku chovali hnědí soumaři jako "kupečtí koně" (Chapman horse). Koncem 17. století je ovlivnili andalusané a berbeři a nakonec i anglický plnokrevník. Tak vznikl silný, výkonný a všestranný pracovní kůň pěkného zevnějšku, clevelandský hnědák. Používal se k jízdě, zvláště jako hunter, protože dobře skákal, ale byl to také výborný karosiér. Teprve v 18. století, za Jiřího II., ho nahradili yorkshirští kočároví koně, kříženci clevelanda s plnokrevníkem. Cleveland se uchoval jen díky svým pracovním kvalitám a odolnosti. Dnes se chová hlavně jako sportovní kůň a hunter, především se uplatňují clevelandští polokrevníci, kříženci s plnokrevníkem.

Cleveland je mohutný, ale velmi pohyblivý, i když nepříliš rychlý. Profil je mírně klabonosý, krk a plece mohutné, kohoutek výrazný, ale hřbet někdy dost měkký. Záď je dlouhá a široká, suché a čisté nohy jsou silné a bezvadné, osvědčené na těžké jílovité půdě. Cleveland je plodný a dlouhověký, velmi ochotný a pracovitý. Jeho chod je lehký, volný, rytmický a vytrvalý, zejména klus je vynikající. Je 163-168 cm vysoký a musí to být vždy hnědák bez bílých znaků, s černýma nohama a s tmavými, pevnými kopyty. Je to vynikající tažný kůň, kdysi kočárový a poštovní. Dnes se osvědčuje při vozatajských soutěžích, honebním ježdění, při terénních a distančních jízdách. Dobře skáče.


Connemarský kůň / Connemara

Je to jediné ryze irské plemeno a pochází za západního Irska, z oblasti zvané Chonnacht, anglicky Connaught, starším jménem Connemara. Jeho předky byli poníci podobní highlandským, po ztroskotání španělského loďstva Armada v r. 1588 křížení s berbery a andalusany, kteří se z lodí zachránili. Výsledkem byl dnes již vymřelý irský hobby. Ten se dále křížil s dovezenými araby a s menšími plnokrevníky, a tak vznikl z původního houževnatého poníka velmi elegantní jezdecký pony. Začátkem tohoto století byl connemara ohrožen vyhynutím, a proto se v r. 1923 ustavila společnost chovatelů tohoto plemene v Irsku a v r. 1947 také v Anglii. Plemenná kniha však vznikla dřív, první zápis (Cannon Ball) je z r. 1904.

Connemara měří 132 až 145 cm a je velmi souladný. Má malou hlavu s rovným profilem, velkýma výraznýma očima a krátkými vztyčenými boltci. Krk je mimořádně dlouhý a elegantní, plec správně utvářená a kohoutek dost výrazný. Má stavbu vynikajícího jezdeckého koně a skokana. Štíhlé suché nohy mají obvod holení 17 až 20 cm. Velmi hluboký trup celkový vzhled neruší. Zbarvení bylo původně plavé, dnes převládají bělouši různých typů, povolena je i smíšená srst (rezaví bělouši), ne však strakatá. Vzácnější jsou vraníci a hnědáci. Povaha je poddajná. Odedávna sloužil jako jezdecký kůň a soumar, byl mimořádně otužilý a skromný. Dnes pracuje v zemědělství a jako jízdní kůň pro děti i dospělé. Křížením s plnokrevníky se získávají závodní koně pro crosscountry a skokové soutěže. Přispěl ke vzniku irského huntera.

Connemarský pony

Český teplokrevník

Až do počátku 19 století se v Čechách uplatňovala v chovu teplokrevných koní španělská a neapolská plemena; teprve později se objevili angličtí plnokrevníci. Teplokrevníci se stali přikřížením anglické krve příliš lehkými a nevhodnými pro běžnou práci, a proto museli ustoupit chladnokrevníkům, kteří přejali hlavní úkoly v zemědělství a dopravě. Změnu pak způsobila armáda, která začala pro potřeby kavalerie dovážet anglonormany, hannoverské, oldemburské, východofríské hřebce i koně jiných teplokrevných plemen. Po roce 1918 se dováželi především oldemburští hřebci, ale nespnili očekávání, a proto se chov začal doplňovat anglickými plnokrevníky i polokrevníky. Výběrem z tohoto složitého souboru vznikl český teplokrevník, přičemž se ustálila řada linií.

Je to statný kůň, v kohoutku měří 170-175 cm, obvod hrudi měří asi 200 cm, obvod holeně 22-23 cm. Hmotnost těla přesahuje 600 kg. Dost těžká hlava je úhledná, krk mohutný a svalnatý, vysoko nesený, kohoutek málo výrazný, hřbet široký a dosti dlouhý stejně jako záď. Mohutné nohy mají výrazné klouby, krátkou spěnku a kopyta někdy příliš plochá s nepříliš tvrdou rohovinou. Přední nohy bývají někdy svázané. Hříva a ohon jsou dosti husté, zaplétají se. Běžně se vyskytují hnědáci a ryzáci, ostatní barvy jsou vzácné. Při úpravě srsti se často na zádi vytvářejí kartáčované šachovnice. Je to kvalitní pracovní kůň, vhodný jak k jízdě, zejména rekreační a terénní, tak k lehčí práci v zemědělství a lesnictví. Je učenlivý, ovladatelný, ochotný a vytrvalý.

Arno To mě zase vyparádili:( Kyberit je stejně jako první koník Arno z farmy Lošov


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

hezčí

(Máca, 1. 3. 2007 14:41)

mám hezčí!

Skvělé

(Martina Spáčilová, 25. 1. 2007 15:18)

Ja mam taky hřebce černého.

moje a segry koně

(nikča, 10. 12. 2006 19:12)

máme 4 čt všichni jsou hřebci

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA