Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tarpan

Tarpan lesní

Obýval značnou číst západní a střední Evropy a vyl postupně vybíjen přicházejícími zemědělci. Nejdéle se zachoval v lesích Litvy a Polska, kde byl zřejmě také krocen. Polský konik byl původně skoro čistý tarpan. Divocí tarpani žili ještě počátkem 19. století v oboře Zamoyských u Bilgoraje v jihovýchodním Polsku (Halič). V letech 1812 - 1813 jich mnoho zahynulo, zbytek byl rozdán sedlákům. Poslední divoký tarpan v Polsku byl zabit r. 1814, na Kavkaze v druhé polovině 19. století. Byl rekonstruován a chová se v Popelně (Polsko). Byl šedý s úhořím pruhem, neměl zebrování. Měl klabonos a na nohách rousy.

Tarpan stepní

Ještě v minulém století obýval v ohromných stádech stepi jihovýchodní Evropy a kaspické oblasti lehký poddruh divokého koně. Poslední volně žijící tarpan byl ubit v r. 1879 u vesnice Agaimon na Ukrajině, poslední kus v zajetí uhynul r. 1889 v Moskvě. Ač byl hromadně vybíjen, nezachovaly se skoro zádně kosterní zbytky a kůže. Vyl šedý nebo plavý s úhořím pruhem, zebrovanýma nohama a černou hřívou i ohonem. Měl jemnou hlavu s rovným profilem a drobnější zuby než kertak (kůň Převalského). O způsobu jeho života víme pramálo. Nejpodrobnější zprávy o tarpanech nám zanechal ruský přírodovědec J. F. Gmelin v r. 1768.

1. Tarpan lesní
2. Tarpan stepní

Tennesseeský mimochodník

Předkem plemene byl dnes již vymřelý narrangasettský mimochodník z Rhode Islandu v USA. V chovu se uplatnili také americký klusák, anglický plnokrevník a americký jezdecký kůň. Zakladatel chovu Black Allan, narozený roku 1886, byl poloviční morgan, americký klusák, ale s výborným mimochodem. Tento pohyb spolehlivě předával svým potomkům, kteří tedy mají mimochod vrozený. Byl to ideální kůň pro plantážníky, protože ani celodenní jízda na něm jezdce neunaví. Asociace chovatelů však vznikla až v r. 1935 v Lewisburgu v Tennessee. Původní mimochodník byl velmi spolehlivý, ale nízký a podsaditý kůň. Křížením s jezdeckým koněm získal dnešní výšku 153-165 cm. Hlava je dosud velká a hrubá a kůň ji nosí nízko. Proto se chovatelé snaží dosáhnout delšího obloukovitého krku, aby držení hlavy zlepšili. Trup je krátký a hluboký, mohutná plec je šikmá. Bedra i záď jsou velmi silné. Suché, tvrdé nohy jsou čisté, ocas je dlouhý a normálně nízko nesený, uměle se upravuje (podřezává), aby ho kůň nosil nahoru. Hříva se od uší do půli krku stříhá. Přední kopyta se ponechávají velmi dlouhá, kůň vyžaduje zvláštní kování, zadní podkovy mají dlouhé patky. Kůň má tři chody, klidný pomalý mimochod, rychlý mimochod "running walk", podle něhož dostal jméno Walker a kolébavý cval. Povoleny jsou všechny čisté barvy, nejoblíbenější jsou vraníci. Dnes tento původně pracovní kůň sklízí úspěchy na soutěžích a přehlídkách, kde se uplatňuje jeho efektní vysoký chod. Pro příjemný pohyb a milou povahu slouží také jako "rodinný" kůň. Je vhodný k výcviku začínajících jezdců, pro rekreační i turistické ježdění.
Tennesseeský mimochodník

Trakénský kůň

V oblasti polských Mazur, Litvy, Lotyšska a Estonska žil původní, polskému konikovi blízký hnědák-schweikenský pony. Stal se předkem žmunského koně, plemen baltických i finských a kromě toho také teplokrevného koně trakénského. V roce 1732 založil pruský král Friedrich Wilhelm I.hřebčín v Trakénách nedaleko Královce (Kaliningrad), dnes na území Ruska. Základem chovu se stal zušlechtěný schweikenský pony, nazývaný také koněm mazurským. Místní klisny pak kryli dovezení arabští hřebci a plnokrevníci. V krátké době dodával hřebčín chovné hřebce pro celé Prusko a kočárové koně pro místní potřebu. koncem 18. století začal hřebčín dodávat koně pruské armádě. výborně se osvědčili, udrželi si pověst nejlepších vojenských koní až do 2. světové války. Plemeno prodělalo značné změny. Do 1. světové války to byli především koně jezdečtí, potom byl omezen příliv plnokrevníků a trakén se stal všestranně využitelným koněm. V roce 1943 byla část stáda evakuována do tehdejší západní části Německa a tam chov pokračoval. Část trakénů se dostala i do Čech, zbytek byl chován v někdejší NDR a v Polsku.

Moderní trakénský kůň je 162 až 165 cm vysoký, u nás 167 až 172 cm. Obvod hrudi nemá přesáhnout 200 cm, holeň naopak nemá mít menší obvod než 20 cm. Hmotnost je 550 až 600 kg. Hlava je ovlivněna plnokrevníkem, ale je kratší, elegantní krk je dlouhý, stavba těla vyvážená, harmonická, dost robustní. Nohy jsou velmi kvalitní, chody vynikající a povaha dobrá. Povoleny jsou všechny čisté barvy. Je to ochotný a odolný kůň, vhodný pro všechny jezdecké sporty.


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

ĹviceKiki

(Trakénský Kůn, 7. 1. 2007 14:46)

je to taky bezvakůn´a taky to zbarveni

LviceKiki

(Tennesseeský mimochodník, 7. 1. 2007 14:43)

je bezva kůn´hlavně to zbarvení miluju černé koně ale žádného koně nemam ale chtěla bych ho mít

traken

(Zuzika7, 23. 12. 2006 20:13)

je to bezva,konecne sem se dozvedela neco poradnyho o puvodu trakena..jednoho totiz jezdim a je to perfektni kuna je na nej spoleh v kazde situaci.proto sem zacla patrat po minulosti tohoto plemene...je to bezva

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA